Vzpomínka na generálporučíka Františka Pateru, obyvatele města Unhoště a rodáka z Prachatic, přesněji z Ostrova, osadě obce Staré Prachatice.

11.11.2016 jsme si připomněli v novodobé historii ČR „Den válečných veteránů“.

11. listopadu 1918 v jedenáct hodin a jedenáct minut zazněla poslední salva při podpisu příměří na konci I. světové války. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů. Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák jako symbol nového života. Den válečných veteránů připomíná především boje vojáků na frontách 1. a 2. světové války.

Na pietním aktu v Prachaticích, v Ostrově nedaleko jeho rodného domu,  byla 11.listopadu 2016 v 9.30 odhalena pamětní deska pana generálporučíka Františka Patery . Památce generálporučíka jsem se byl i já poklonit. Ačkoliv jsem byl na této významné akci jako soukromá osoba, pokládám za důležité vás, jako kronikář města, informovat.  Jako žák základní školy v Unhošti jsem měl tu čest se s ním několikrát setkat.

Pietnímu aktu byli přítomni - starosta města Prachatice Ing.Martin Malý, místostarosta Mgr. Jan Klimeš, podplukovník gšt.Ing. Jaroslav Daverný a dalšíc účastníci AČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, novodobí váleční veteráni. Krásným doplněním byla vzpomínka členů Klubu vojenských důchodců. Vše uváděla paní Jiřina Dolejšková. Na trubku zahrál slavnostní hudbu Milan Čeněk. Pietního aktu se účastnil syn Petr Patera s rodinou, který pokládal kytici, a mnoho občanů Prachatic a okolí.  Počasí bylo chmurné a ke konci začalo v Prachaticích pršet.

Kdo byl pan generálporučík František Patera?
Pan  František Patera (do července 1948 František Rosenfelder) se narodil 29. listopadu 1906 v Ostrově, tehdy osadě obce Staré Prachatice.  V letech 1919-1927 studoval na prachatickém gymnáziu, následně dva roky studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Poté se rozhodl pro kariéru vojáka. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích (1929-1931) byl vyřazen jako poručík. Absolvoval též Vysokou školu válečnou v Praze. Po okupaci Československa působil od roku 1940 v československých zahraničních jednotkách ve Francii, Velké Británii i v Sovětském svazu. Tam od listopadu 1944 do května 1945 působil ve funkci náčelníka štábu 1. brigády československého armádního sboru. Po skončení války zastával vysoké velitelské funkce a také dva roky přednášel na Vysoké škole válečné v Praze. V červnu 1951 byl ve funkci velitele 2. armádního sboru v Písku z armády propuštěn. Nastoupil jako dělník v Šumavských pil v Orlíku nad Vltavou. Vystřídal ještě několik dělnických povolání. V roce 1964 byl částečně rehabilitován. Zemřel 6. června 1986 v Unhošti. František Patera byl nositelem tří československých válečných křížů a řady medailí – mezi nimi české (Za chrabrost, Za zásluhy), sovětské (Za pobědu, Za osvobození Prahy) a anglickou (Defence Medal). Obdržel také jugoslávský a rumunský řád.  In memoriam získal řád Bílého lva za vítězství. Plné rehabilitace se rodina zesnulého generála dočkala v roce 1990

Údaje v článku jsem čerpal z dodaných materiálů Mgr.P.Fencla , historika města Prachatice a paní J.Dolejšková, vedoucí odboru kultury, školství a cestovního ruchu města Prachatice.