„Fotka má být odrazem skutečnosti, ne grafická iluze "

Začátky mého focení sahají až do osmdesátých let.Tehdy jsem všude chodil se starým analogem kolem krku a zaznamenával život socialismu. Zajímali mě hlavně lidi a vše, co se kolem děje. Tváře a život alternativní scény, koncerty a zásahy moci, momentky z večírků, jazzové festivaly a další situace dávaly na černobílých fotografiích vyniknout atmosféře doby. Vlastnoručně vyvoláváné fotografie přinesly na svět autentické dobové obrazy, na kterých se mísí portréty, reportáž i dokument.

Po nástupu na vysokou školu a následné podnikatelské činnosti ve stavebnictví šlo aktivní focení téměř stranou. Vrátil jsem se k němu až po patnácti letech, prošel jsem rekvalifikačním kurzem a analogovou fotku jsem vyměnil za digitální. Co jsem vyměnil byl, ale pouze přístroj, klasický přístup k fotografii s důrazem na zachycení skutečnosti zůstal stále stejný.

Pořád mě zajímají portréty i reportážní fotografie, při svých cestách do zahraničí jsem své portfolio rozšířil také o fotografování krajin a detailů přírody. Původní profese stavaře se odrazila ve vnímání pohledu při focení architektury, která je také součástí mého portfolia.

Stejně jako v minulosti kladu při pořizování fotografií důraz hlavně na zachycení skutečnosti. Trpělivá práce na místě je pro mě důležitější a tvořivější, než následná zdlouhavá počítačová úprava.