Fotograf Josef Vrážel (1966) se narodil v Karolince na Vsetínsku, v nádherné krajině Valašska, kde celý život žije a fotografuje. 

Svoji domovinu důvěrně zná a miluje, což je vidět na jeho hluboce lidských fotografiích, které nejsou jen obyčejným dokumentem, ale jsou to dokonale komponované obrazy plné dějů, prožitků a vůně jeho kraje, kde je pevně ukotvený a odkud, jak sám říká, nikdy neodejde. Na Valašsku, v jeho zemi zaslíbené, zná každičký kout, zná své „dobré rodáky“, ví o jejich radostech, jejich strastech i nadějích. Má dar empatie, soucítění, což mu umožňuje pronikat do přísně chráněného soukromí, které mu lidé s důvěrou nabídnou takříkajíc na stříbrném podnosu a on je pak může ukázat takové jací jsou. Jeho snímky jsou nekašírovanou ukázkou ryzího člověčenství nádherných lidí z Valašska. A co je neméně důležité, Vrážel dokáže jako svědek jejich života, brilantně vše zachytit i pro budoucí generace milovníků fotografie.

 Na Valašsku i jinde na Moravě bylo a je více skvělých fotografů, namátkou Jindřich Štreit, Gustav Aulehla, ostravský Viktor Kolář, nebo Jaroslav Pulicar, který nedávno v Leica Gallery Prague vystavoval. Přesto se domnívám, že právě Joška (jinak mu přátelé neříkají) je nejryzejší.

Nejen, že je to „Valach jako poleno“, ale taky velmi vnímavý fotograf – pozorovatel, který se neskrývá a nefotí, jak se říká, „na tajňačku“, ale s trpělivostí a citem dokáže mezi svými rodáky vykouzlit nádhernou fotku v jakékoliv situaci. Zdá se, že mu bylo z „hůry dáno“ a on toho dokázal plně využít.