Oči dokořán | Kevin V. Ton

7. 3. 2025 - 20. 4. 2025

Leica Gallery Prague

Školská 28, 110 00 Praha 1

Syrová, živá a zcela osobní obrazová výpověď Oči dokořán je sestavena z 66 fotografií pořízených v Praze, v letech 1994-2024. Zrcadlo autora zasazeného v určitém prostoru, v určitém časovém rámci. Tato autorská výstava, která je sice jistým milníkem však téma neuzavírá. 

Video najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=h-BhHu_4X3g

Kevin V. Ton v elementu člověčenství

Pavlína Vogelová

Černobílá fotografie Kevina V. Tona ve stupních šedi zachycuje podstatu existence elementu člověčenství v každodennosti pražské ulice. Ulice je místem, živým organismem, kde se odehrávají nesčetné nahodilé situace a spontánní lidské interakce všeho druhu. Fascinace neustálým tokem lidí a jejich reakcemi v mikrosekundovém společenství se pro Kevina stala celoživotním fotografických impulzem k zachycování empatií, emocionálních vazeb či míry porozumění jednotlivce nebo komunit napříč časem a prostorem. V průběhu historie jsou právě ulice přirozeným prostorem k vyjádření běžného stavu bytí, jde ale i o prostor vypovídající o triumfech i pádech jednotlivců i společnosti obecně.

Ulice pro Kevina V. Tona představuje zásadní fotografický prostor pro výjevy scén hodných k zachycení. Je řeč o prostoru pro sebeuvědomění si sebe sama i zpětnou reflexi, vnímání, komunikaci a vytváření vztahů, jenž mohou spouštět zvídavost i kreativitu. Skrze černobílou fotografii Kevin eliminuje vnější vjemy a koncentruje se na ryzí stav dění tady a teď. Jeho snímky získávají univerzální platnost, a co víc, pro historický kontext vytváří neobyčejně silnou stopu současnosti. Jde o souhru estetiky, ale i filozofického a sociologického aspektu zachycení lidské existence tady a teď.

Je to právě pouliční žánr fotografie, jenž sehrál svou klíčovou roli při dokumentování sociální historie a uchovávání kulturních narativů vizuálního komentáře každodennosti. Kevin V. Ton je jedním ze současných fotografů, který v pouliční fotografii, bez ohledu na aktuální dobové trendy, pokračuje. Kevin nutně pracuje s nepředvídatelností. Téměř každodenně se nenápadně potuluje pražskými ulicemi a s nejvyšší možnou morální citlivostí předkládá čistou podívanou současného života Prahy. Dává nahlédnout do různorodých obrazů žitých životů skrze výpověď ulice a dost často se specificky dotýká lidí na okraji společnosti. Skrze své fotografie vypráví příběhy lidí, sociálních komunit často anonymních, neznámých. Velmi dobře vnímá své prostředí, ve kterém se s fotoaparátem pohybuje a podvědomě cítí a předvídá okamžiky, emoce, energii a rytmus města, které je hodno zachytit. Zobrazuje každodennost rušných velkoměstských panorám v komparaci s tichými, podprahovými introspektivními momenty, odhalující složitost lidského chování a jejich možných důvodů. Člověk je ze své podstaty složitým elementem, prosáklým emocemi, vztahy, kulturou i osobní zkušeností.

Dominuje autenticita. Nejlepší pouliční fotografie vyprávějí příběhy beze slov. Takový snímek sám interpretuje sdělované významy také načasováním snímku, jež dokáže obyčejnou scénu proměnit v nadčasovou momentku. Jakkoli se dnes pouliční fotografie stále více ocitá na okraji současných fotografických trendů, stále jde ve své ryzí podobě o funkční prostředek k vyjádření lidské esence ve své relativní autenticitě. Vedle estetické roviny je dnes primárně nutné na street fotografii paralelně pohlížet z hlediska etických aspektů. Fotograf se při zachycování okamžiků silných vizuálních příběhů pohybuje na velmi tenkých hranicích. Svým instinktem musí velmi dobře vycítit situaci přímo úměrně k diskrétnosti subjektu. Jde o etiku samotného tvůrce snímku v podobě absence či minimalizace zásahů do obrazu, opírajícího se o bytostnou důvěru, ale i celý postprodukční proces, jak bude dále se snímkem nakládáno. Prim hraje metoda otevřeného přístupu, kdy fotograf vědomě minimalizuje své narušení daného společenství udržováním jisté vzdálenosti a respektu důstojnosti svých fotografovaných subjektů. Zdá se, že Kevinovi V. Tonovi se tato disciplína daří. Svůj umělecký fotografický element člověčenství tím posouvá do kulturního a společenského kontextu cenného dokumentu lidské zkušenosti, které můžeme věřit. Vždyť pouliční fotografie je stále mimořádnou formou paměti o podstatě našich životů v té nejčistší podobě. Stále je platným svědectvím o půvabu jedinečnosti každodennosti, o hloubce vnímání a uznání světa, ve kterém žijeme.